Poprvé v nemocnici

Pokračování článku Jedeme do nemocnice...

Už je tma a přijíždíme do českobudějovické nemocnice. Na příjmu se nás ujímá moc milý pan doktor a trochu protivná sestřička. Daneček byl unavený, vyděšený... řádil jak tajfun, krev si nechtěl nechat vzít ani z prstíku. Do toho všeho plakala hladová a unavená Mája. Rodičové byli taky trochu mimo. Musel to být s naší rodinkou asi zážitek  Daneček měl už moc vysoké hodnoty, aby to glukometr dokázal změřit. Sestra rozlobeně píchala do prstíku asi 3x a měřila stále dokola "pokaženým" přístrojem  Naštěstí pan doktor rozhodl nabrat krev do takové té skleněné trubičky (nevím, jak se tomu říká). Potvrdil nám cukrovku (teď už řekněme přesněji diabetes mellitus I. typu) a Daník okamžitě putoval na JIPku. Tak byl v necelých 3 letech někde poprvé sám, bez rodičů, babiček, dědečků... jen se svými plyšovými kamarády V noci a další den jsme volali a čekali, kdy nás k němu pustí...

Nevěřícně jsme hleděli na doktora, když povídal, jak na "nás" čekali. Byli jsme ten týden (dorazili jsme ve čtvrtek večer) s cukrovkou třetí!! Prý to vždycky bývá ve vlnách. Kdy už konečně někdo řekne proč?! A zabrání onemocnět dalším dětičkám...

Další den syna přeložili z JIP na normální oddělení, tatínek si o všem popovídal s diabetologem a pak tam s Danečkem už mohl zůstat. Klukům začal boj v nemocnici, já ležela doma s angínou a antibiotiky a kojila naši berušku. V nemocnici jsme byli nežádoucí Po nekonečně dlouhých 4 dnech nemoci a velkém přemlouvání doktora jsme od úterý jezdily na návštěvy a pár edukací ...přijížděly jsme dopodne a po tmě odjížděly Už jsme tam myslím rovnou mohly spát  První den to tam nebylo jednoduché druhý den jsem si poprvé "píchla" a další den jsem si už odvážela domů všechny Nadšená, že po týdnu budeme zase všichni spolu doma a zároveň vyděšená z toho, že nevím co budeme doma dělat... Jak píchneme inzulín? Co budeme jíst? Kolik čeho? A co když se něco stane?

...Nakonec jsme to všechno zvládli, jako desítky, stovky jiných před námi a po nás, ale o tom zase někdy jindy.

Pořád, i po dlouhých měsících, si opakuji slova útěchy pana doktora na příjmu:

"Vy za to nemůžete, ani jste tomu nemohli zabránit. Kdyby se to neprojevilo teď, tak za pár týdnů, možná měsíců..."

Danečkovy hodnoty při záchytu (podle propouštěcí zprávy z nemocnice):

glukóza 42,5

HBA1C 10,9%

C-peptid 0,060

Destrukce ß-buněk asi byla rychlá. Na konci ledna měl ještě moč čistou, bez cukrů a při záchytu neměl tak pokročilý rozvrat vnitřního prostředí organismu, na JIP neležel ani 24 hodin.