Puntíkatý svět

Ve čtvrtek večer dětičky sálají jako kamínka a to teprve v sobotu dobral prcek antibiotika ...A je to tu. V pátek ráno se dráček nepěkně drbe.. sundavám tričko a vykukuje na mě pár červených pupínků. Vysmátá (poslední fáze před zoufalstvím ) hledám knížku O matce a dítěti a utvrzuji se v neštovicích. Okamžitě prohlížím ségru a s velkou úlevou zjišťuju, že je má taky. Uff, zvládneme to na jedenkrát. Delší karanténa už by nás asi zničila

Omlouváme se všem, se kterými jsme trávili poslední dny před "vysetím", netušili jsme, co nás čeká a že pravděpodobně rozvážíme neštovičky po různých koutech republiky.

Sestřička nás chválí za dobrou diagnostiku. V lékárně vyzvedávám Dithiaden, tekutý pudr a dětský Paralen ...a vydáváme se do "puntíkatého světa". Štětcem se malovat nenechají, tak matláme prstem, jsou jak zmalovaní do boje, ale stateční! Daneček zvládá ok, i když má boláčky i v pusině. Inzulíny zvyšujeme postupně, nejdřív stačí navýšit o půl jednotky na každou dávku, dneska - v pondělí, už jsme skoro na jednotce. Májinka trpí Neštovičky má všude, v pusince, na ouškách, okolo očiček, v řasách, na chodidle i ručičkách, mezi prstíky a pod plínkou má jeden velký neštovicový ráj. Nespí, nejí, celý den hoří, takže Dithiaden a Nurofen jsou naši věrní pomocníčci.

Už aby to bylo za námi. Velký marod už se skoro nevysýpá a energie má na rozdávání, zato menší marod je po dnešku už snad celý zmalovaný.

A jelikož se neštovice mohou u dospělého aktivovat ve formě pásového oparu, dostala jsem jako celiak s narušenou imunitou doporučení navýšit příjem vitaminů, aby se mi toto vyhlo. Zobu vitamíny a věřím, že už jsem si v dětství užila dost...