Rodič starající se o diabetické dítě MÁ NÁROK na příspěvek na péči. Kdo si to nemyslí, dočtěte do konce koho se to týká a ještě PnP nepobírá čtěte také...
Správně by na příspěvek měl mít rodič nárok do 18 let věku dítěte, ale bohužel v našem kocourkově záleží na tom, kdo žádost posuzuje Např. naše zkušenost byla taková, že nemáme nárok, 3 letý syn potřebuje pomoci pouze s aplikací inzulínu, po odvolání jsme se dostali před posudkovou komisi a tam nám náš nárok uznali. Celé vyřizování trvalo od března do prosince!!! Dostali jsme hezký dárek k Vánocům
Výhodou je, že po přiznání se doplácí příspěvek zpětně k datu podání
Takže, koho se to týká, nenechte se odbýt a bojujte... odvolání.. odvolání... ať si to klidně řeší až na ministerstvu, když každý okres/kraj posuzuje žádost jinak.
Zjednodušeně dítě není soběstačné ve stravování (vážení aj.), v otázce zdraví (aplikace inzulínu) a v aktivitách (dohled při zejména sportovních aktivitách, měření a dojídání při pohybu je oříšek i pro rodiče s praxí).
Z pohledu rodiče - staráme se o dítě nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce... každou minutu, každý den, každou noc... dítě potřebuje stálý dozor a příp. korekci dle hodnot glykémie jídlem/inzulínem... největší odměnou nám je dětský úsměv a dobrá kompenzace... finanční kompenzace nám může ubrat alespoň pár starostí a pomoci s léčbou, neboť co je dnes zadarmo?
Na co všechno lze příspěvek použít? Stát to nesleduje, je to na každém, ale ono se to seskládá samo...
- kompenzace platu rodiče, který se o dítě stará a nemůže chodit do práce, příp. má z důvodu péče zkrácenou pracovní dobu
- doprava dítěte do školy/školky (ne vždycky je takové štěstí, že se o dia dítko postarají v místě bydliště)
- doprava na pravidelné kontroly na diabetologii a další odborná vyšetření (oční, neuro aj.)
- doplácení zdravotních pomůcek (doplácí se na inzulíny - podle druhu inzulínu a lékárny, proužků na testování moči, sem tam je třeba koupit buničité čtverečky a dezinfekci, třeba i mastičky na rozpíchané prstíky, proužky do glukometru nejsou hrazné pojišťovnou v dostatečném rozsahu a lze jich za rok dokoupit opravdu za tisíce - 50 měření stojí 350,- až 400,-, kdo používá CGM doplácí na senzory, příp. sám kupuje za desítky tisíc přijímač, vysílač a senzory... je toho hodně)
- různé doplňky stravy nebo např. náhradní sladidla ...je rozdíl koupit 1 kg cukru za 20,- nebo např. 200 g stévie Erie za 200,- samozřejmě toto je už nad rámec nutného
- různá školení, víkendové edukační školičky pro celé rodiny, knihy a jiné zdroje publikací, členství ve sdruženích diabetiků - toto také není nezbytně nutné, ale bez dobré edukace nemůžeme očekávat dobou kompenzaci diabetu
- identifikační náramky a jiné cedulky
- termoboxy na inzulíny, příp. jídlo
- a určitě mě spousta dalších míst, kam tento příspěvek mizí, nenapadla...
Příp. proč nešetřit dítěti do budoucna? Nevíme, co ho čeká... může přijít nová léčba, která nebude hrazená ze zdravotního pojištění... mohou pomůcky podražit...